20. kapitola - První tajemství odhaleno

6. května 2010 v 20:13 | Bella |  prvni tajemstvi odhaleno

z pohledu Alexy


Do školy jsme přijeli s předstihem.Edward jezdil jako šílenec.Měla jsem se jeho jízdy bát,věděla jsem že bych měla,ale nedokázala jsem to.Jeho přítomnost ve mně vyvolávalo bezpečí a klid,něco důvěrně známého.Měla jsem pocit,že ho znám už dávno,ale můj mozek mi říkal,že jsem přetažená,že to není možný.Edward se po mě povětšině koukal,začínala jsem si na to zvykat.Jeho pohledy mi už nebyli nepříjemné,spíše jsem cítila radost,že o mě jeví zájem.Nechápala jsem,kdy přesně se stala ta změna.


Edward mě doprovodil až ke třídě,kde jsem měla první hodinu.Obdařil mě zářivým úsměvem,který rozdivočel moje srdce a pak se sám vydal na svoji hodinu.První hodina mi kupodivu utekla rychle.Nevšimla jsem si,že mám skelný,nepřítomný pohled a že se jako ze sna usmívám.Po zazvonění zvonku jsem se pomalu zvedla z lavice.Počkala jsem až se ostatní vyhrabou ze třídy a pak jsem teprve vyšla já.Srdce se mi zase rozjelo na plný obrátky,když jsem si všimla andělského stvoření,které se opíralo o zeď přímo naproti mě.Když mě uviděl,zářivě se usmál.
,,Ahoj," řekl a odlepil se od stěny.

,,Ty to s tím hlídáním myslíš opravdu vážně,že jo?" řekla jsem vyděšeně.Zasmál se a pár lidí se překvapeně zastavili.Podívali se na Edwarda a potom vykulili oči,když viděli s kým se baví.Sklopila jsem hlavu a zatoužila od těch pohledů utéct.Edward si toho zřejmě všiml,protože se zamračil a vybídl mě,že bychom měli jít.Přikývla jsem a zrychleným krokem jsem se vydala do učebny,kde jsem měla mít další hodinu.Edward se mnou držel krok.

Takhle to probíhalo celý den.Potom co jsem měla matematiku,až poté co mi skončila francouzština,on na mě vždycky čekal před učebnou.Zářivě se usmíval a přirozeně vtipkoval,vypadalo to že je v povznesené náladě.Já byla rozmrzelá,ale aniž bych si to uvědomila čím víc jsem s ním mluvila tím víc jsem se cítila dobře.Po třetí hodině jsem už byla tak uvolněná,že jsem začala i já s ostychem vtipkovat,což mi nebylo podobný.Nevěděla jsem,jestli za to může můj smích,ale pokaždé když jsme se zasmála,viděla jsem v jeho očích zvláštní jiskřičky.

Po poslední hodině mě Edward zase odvezl domů.Když jsme zastavili před domem,otočil se na mě.Jeho výraz byl vážný.

,,Zítra se neuvidíme," řekl mi.

,,Proč?" řekla jsem a obličej se mi stáhl do smutné grimasy.Kupodivu mi vadilo,že přijdu o čas stráveným s tímhle božským stvořením.I když to bylo neoprávněný.Pousmál se.

,,Jedeme s rodinou kempovat," řekl mi.Přikývla jsem a pokusila se o úsměv.

,,Tak si to užij," nadhodila jsem s hranou veselostí.Nevypadalo to,že bych ho přesvědčila.Jeho výraz byl pořád vážný.

,,Myslíš,že zvládneš přežít jeden den,aniž bych se bál,že tě zajede třeba auto?" zeptal se.Zamračila jsem se na něj a nesouhlasně našpulila pusu.Ruce jsem si zkřížila na prsou.

,,No teda,zvládla jsem to do doby než si přijel,tak to zvládnu i teď," řekla jsem uraženě.Smutně se pousmál.

,,Tím si nejsem tak jistý.Nebo ti mám připomenou tvůj monokl?" řekl a odhodil mi vlasy s tváře,aby odhalil můj fialový monokl.Přitom se dotkl mé tváře a tím vyslal do mého těla bouřlivý impuls,který rozdivočel moje srdce,zase.Zavrtěla jsem hlavou a suchým tónem jsem řekla:

,,Zvládnu to."

,,To doufám," řekl poraženým hlasem.Zkoumavě jsem se na něho podívala.Usmál se mému pohledu.Zavrtěla jsem hlavou,když jsem se mu zadívala do zlatých očí a já se v nich ztratila.Naklonil se ke mně blíž a já si myslela,že mě zase políbí.Jeho vůně mě zase omámila a já musela několikrát zamrkat,abych se sebrala.

,,Buď opatrná ano?Udělej to kvůli mně," řekl zoufalým hlasem.

,,Samozřejmě," řekla jsem.V tuhle chvíli bych mu slíbila i svoji duši.Usmál se a odklonil se ode mě.Zavrtěla jsem hlavou,abych setřásla omámení a otevřela jsem dveře.Vystoupila jsem a pomalu se vydala k domovním dveřím.Otočila jsem se právě ve chvíli,kdy jeho auto mizelo z mého zorného pole.Když jsem tak nad tím přemýšlela,vzpomněla jsem si,že se mi to vlastně hodí.Nemusím mu nic vysvětlovat.Nebude ve škole a tak si nevšimne i mé nepřítomnosti.Musela jsem totiž zase převzít zodpovědnost a vůbec mě netěšilo co to obnáší.



z pohledu Edwarda


Zbytek dne utíkal pomalu.Čekal jsem až se setmí,abych mohl jít za Alexou.Toužil jsem ji vidět.Bylo až neuvěřitelný,jak moje srdce rychle obrátilo směr.Z doby,kdy moji hruď ovládala černá díra se stala doba,kdy můj život ovládalo zářivé slunce.Stejně jako když jsem poznal Bellu.Proletěla mým životem jako meteorit a ozářil můj mrtvý život.Celý můj život byl krásnější,světlejší na krátkou dobu jsem uvěřil,že bych i já mohl být šťastný,i když jsem si to nezasloužil.Ale,když jsem Bellu opustil,zmizela celá ta krása a všechno zčernalo.Jako nepropustná temnota.Ale teď jsem opět začal věřit,že jsem dostal druhou šanci.Novou šanci na život.Opravdový život,ne jenom ubohé přežívání.

K večeru jsem se konečně zvedl.Nebral jsem si auto.Mohl bych tím vzbudit Alexu,mimo to budu tam stejně rychleji když poběžím.Rozeběhl jsem se a ani nepřemýšlel kam.Moje srdce automaticky běželo za svojí druhou polovinou.K domu jsem přiběhl za necelý dvě minuty.Hned jak jsem k jejímu domu přiběhl udeřila mě do nosu její sladká vůně.Nadechl jsem se a blaženě si povzdechl.V jejím pokoji se ještě svítilo.Schoval jsem se do stínu stromů,aby mě náhodou neviděla.Její silueta proběhla kolem okna.Za chvíli se vrátila.Viděl jsem jak si rozčesává mokrý vlasy.Mračila se u toho jako kakabus.Viděl jsem jak si něco naštvaně brumlá,potom odhodila naštvaně kartáč.zamířila si to k posteli,když ztuhla.Otočila se a zadívala se ven z okna.Ještě víc jsem se zahalil do stínu.přešla k onu a otevřela ho,vyhlédla z okna ven.Zadíval jsem se jí do obličeje.Její výraz byl tak zvláštní.Byl blažený a netrpělivý,jako by na něco čekala,nebo na někoho.Po chvíli se však zase zamračila a zavrtěla hlavou.Slyšel jsem jak zamumlala.

,,Začínám šílet.Opravdu mi to všechno leze na mozek." Sám pro sebe jsem se usmál.Po chvíli světlo v pokoji zhaslo.Ještě nějakou dobu jsem čekal,až Alexa usne a když jsem si tím byl jistý,vlezl jsem opět do jejího pokoje.Stejně jako noc předtím i teď vypadala jako anděl a tak zranitelně.Její ruce byli rozhozené po polštáři,rty lehce otevřené.Odolával jsem pokušení obmotat si ty ruce kolem sebe.Chtěl jsem cítit její teplo.Sedl jsem si na židli a díval se jak spí.

Celou noc byla zase neklidná.Pořád se převalovala ze strany na stranu a něco si mumlala.Většinou to,ale nedávalo smysl.Několikrát se i probudila a já byl nucený se schovat.Nikdy si však nevšimla,že by v pokoji někdo byl.Po pár minutách vždycky upadla do neklidného spánku.Začalo se rozednívat.Alice předpověděla,že bude dnes slunečno,což znamenalo celý odloučení od Alexy.Temně jsem si povzdechl a neslyšně vyskočil z jejího okna,protože se začali objevovat první sluneční paprsky.

Alexe jsem tvrdil,že jedeme kempovat ve skutečnosti to bylo jinak.Jelo se na lov.Nebyl jsem na tom ještě tak špatně,ale chtěl jsem mít jistotu.Na lov jsem jel já,Jasper,Alice a Carlisle.Jelo se,ale až odpoledne,kdy měli mraky opět ovládnout oblohu.Celý dopoledne jsem netrpělivě seděl na sedačce a sledoval co dělají ostatní.Moc to nepomohlo,vypadalo to,že jsem je namísto toho taky znervóznil.Těsně kolem dvanáctý to už Carlisle nevydržel.

,,Edwarde,nepůjdeš obstarat nějaké věci?" zeptal se.V jeho mysli jsem viděl různé věci na kempování.Stany,baterky,lana…pro nás nepotřebné věci,ale pro naše alibi to bylo nutné.

,,Alice…?" otočil jsem se,abych se zeptal jestli bude ještě svítit slunce.Alice mě hned pochopila,zavřela oči a na chvíli ztuhla.Pak se na mě andělsky usmála a zavrtěla hlavou:

,,Ne,už bude jenom zamračeno." Přikývl jsem.Carlisle mi strčil do ruky nějaký papírek,kde byli vypsané všechny věci,které jsme potřebovali na naše ,,kempování".A vzápětí mě vystrkal ze dveří.

,Aspoň přijde na jiný myšlenky,´myslel si v duchu.Povzdechl jsem si,ale nic na to neříkal.

V městečku jako je tohle,najdete sotva pár krámů.V jeho centru byl pouze malý neudržovatelný parčík,s pár obchody.Byli tam potraviny,menší kavárny, menší krám s oblečením,ale pro nás nejdůležitější obchod se sportovním vybavením.Zastavil jsem na mini parkovišti a šel do obchodu.Obchod byl malý.Menší než můj pokoj.Bylo tam přehnaně mnoho regálů,které jenom přetékali různým sportovním vybavení.Přešel jsem k pultu,ale nikdo za ním nebyl.Všiml jsem si postranních dveří,které byli kousek od pultu.Zřejmě za nimi bylo skladiště.Zazvonil jsem na zvonek,který se sám vybízel a čekal jsem.Otočil jsem se od pultu a zadíval se na horu lyží,které vypadali děsivě.Vedle nich jsem viděl pár kol,dále kolečkové brusle.Bylo toho tady tolik a všechno to bylo naplácaný na sebe,vypadalo to až směšně.Uslyšel jsem tiché kroky,ale neotáčel jsem se.Zpozorněl jsem až ve chvíli kdy jsem uslyšel rychlí tlukot srdce a hned na to sladkou květinovou vůni.Překvapeně jsem se otočil.

,,Alexo?" vydechl jsem překvapeně.Úplně mi nedocházela fakta.Co tady dělá?Ve dvanáct hodin,neměla by být ve škole?Najednou mi docvaklo,že Alexa někdy nechodí do školy.Několikrát chyběla a vždycky,když jsem na to převedl řeč,šikovně se vymluvila.Je teda tohle její důvod nepřítomnosti?Ale jaký je to přesně důvod?

Alexa si mě mezitím měřila se zvláštním výrazem v očích.Jako by se bála,že na ni začnu řvát.Proto jsem se zlidnil a normálním tónem jsem řekl:

,,Co tady děláš?"

,,Nic," vydechla potichu a nepřesvědčivě.Sarkasticky jsem se podíval na její uniformu.Měla na sobě dlouhé černé kalhoty a modré triko s nápisem obchodu pro který pracovala.Vlasy měla stažené do drdolu a jenom pár pramínků jí spadalo dolů.Slušelo ji to.Můj výraz už nebyl sarkastický,ale dychtivý.Toužil jsem jí políbit,rychle jsem tu myšlenku zahnal než bych začal opravdu jednat.Alexa pod mým pohledem ještě víc znejistěla a srdce ji pořád splašeně běželo.Její oči přelétávali z jednoho místa do druhého,dívala se kamkoliv jenom ne na mě.

,,Pracuješ tu?" zeptal jsem se klidně a opřel se o pult,abych vypadal,že jsem nad touhle situací povznesen.Konečně se na mě podívala.Dlouhou chvíli jsme si dívali do očí.Mohl jsem se ztratit v té čokoládové hloubce jejích očí.Měl jsem pocit,že zmizel svět,že se zastavil čas.Byla tady jenom ona.Moje slunce.Alexa zavrtěla hlavou,aby si pročistila hlavu,což ve mně vyvolalo úsměv.Začervenala se a můj úsměv se nad tou přenádhernou barvou ještě více rozšířil.

,,Tak pracuješ tu?" zeptal jsem se znova.Obezřetně se na mě podívala.

,,A kdyby ano?Co by si na to řekl?" zeptala se a já se zamračil.

,,Asi bych se zeptal proč?" Vrátil jsem ji.Nešťastně se na mě podívala,zřejmě se jí moc nechtělo vysvětlovat.

,,No…" začala a najednou nevěděla jak pokračovat.Opět se nervózně ošívala a dívala se kamkoliv jenom ne na mě.

,,Kvůli penězům?Potřebuješ je?" pomohl jsem jí.Nic jiného mě nenapadlo.Peníze hýbali světem,kvůli nim se dělali i horší věci než,že se nechodilo do školy.

,,Jo," pípla a zahanbeně se dívala na zem.

,,Ale co tvůj otec?Má malý plat?Ví,že tady pracuješ?" vyptával jsem se zmateně.Povzdechla si.

,,Ne myslím,že o tom neví.On totiž otec…" zase se zasekla.Stáhnul jsem nesouhlasně obočí,lezlo to z ní jako s chlupatý deky.

,,Otec nepracuje," konstatoval jsem.Teď se pro změnu zamračila ona.

,,Ale ano pracuje!" obořila se na jeho obranu, ,,tak trochu," dodala už míň přesvědčivě.Vůbec jsem ji nechápal.Ničemu jsem nerozuměl.Prosebně se na mě zadívala.

,,Musíme to řešit?"

,,Ano,musíme," řekl jsem nekompromisně. ,,Zajímalo by mě co tady děláš,proč to děláš a proč nechodíš do školy." Opět si zhluboka a poraženě povzdechla.

,,A musíme to řešit teď a tady?" Obezřetně jsem se na ni podíval.

,,A kdy by jsi to chtěla řešit?" zeptal jsem se.Skoro se usmála,pokrčila rameny.

,,Kdekoliv jenom ne na veřejnosti a ne když pracuji," řekla.Najednou mě ten plán uchvátil.Byla by to skvělá záminka vidět se s ní.Přemýšlel jsem kde by nás nikdo nerušil,ale nic mě nenapadlo.

,,A co třeba jít do kina?" navrhla.Skepticky jsem si ji měřil.

,,V kině toho moc nenamluvíš," opáčil jsem.Její obličej pohasl.Nevím jestli kvůli tomu,že jsem prokoukl její plán a nebo kvůli tomu,že chtěla jít do kina.

,,Jedině,kdybych tě pak mohl pozvat do restaurace," řekl jsem se zářivým úsměvem.Vrátila mi úsměv.

,,Moc ráda,ale nechtěl jsi náhodou něco koupit?" zeptala se a přiskočila ke mně.Podal jsem ji papírek s věcmi.Podívala se na něj a pak odcupitala do skladu.Za chvíli byla zpátky s plnou taškou,kam naskládala věci.

,,Tady," řekla a chtěla se obrátit ke kase.Strčil jsem ji bankovku do ruky dřív než to stihla namarkovat.

,,Ale,to je hodně.Musím ti vrátit," řekla.Zakroutil jsem hlavou.

,,Nech si to."

,,Ale," chtěla namítat,ale já zase zakroutil nesouhlasně hlavou.Vzal jsem tašku a mínil odejít,dřív než mě zastaví.Přede dveřmi jsem se však ještě zastavil,napůl k ní otočený jsem se jí zeptal.

,,Jdeš zítra do školy,nebo budeš pracovat?" zeptal jsem se a z mého tónu jasně vycházel nesouhlas.

,,Ne jdu do školy."

,,Výborně,v tom případě se domluvíme ještě ráno," řekl jsem,rozloučil se a vydal se z těžkou hlavou k autu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rose♥♥♥Blacková Rose♥♥♥Blacková | Web | 22. května 2010 v 11:23 | Reagovat

Pěkný blogiseQ!
Spřátelíš?

2 Phoebe15 Phoebe15 | Web | 16. června 2010 v 19:19 | Reagovat

Krásný!Už se těším na další! :)

3 Laurent Laurent | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 23:40 | Reagovat

Vstřebal jsem to, neboť žádný učený z nebe nespadl....žeee:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama