Prohlídka

26. dubna 2009 v 16:20 | Bella |  prohlidka
z pohledu Edwarda

Prohlídka domu nám nezabrala tolik času jak jsem si myslel.Náš dům byl malý,teda ve srovnání s ostatními.Přesto vypadalo,že je jím Alexa unešená.V každé místnosti,kterou jsem jí ukázal jsme stáli dvacet minut než se pořádně rozkoukala.Mě to,ale nevadilo.Mám spoustu času.Taky jsem se bavil pohledem na její obličej aniž bych se bál,že budu přistižen.Alexa byla příliš zabraná do prohlídky domu,aby mi věnovala nějakou pozornost.Oči jí bloudili po místností a všemožném nábytku a přitom ji světélkovali,jako miliony hvězd a já jsem se od nich nemohl dlouhou dobu odtrhnout.Nemohl jsem odolat vábení jejího těla a tak jsem ji držel celou dobu kolem pasu.Nezdálo se,že by ji to vadilo.Možná si toho ani nevšimla.Nakonec jsem ji zavedl do svého pokoje.Sedl jsem si na pohovku,Alexa mezitím rázovala po pokoji.Moje hifi věž obešla velikým obloukem a dívala se na ní uctivě.Musel jsem se usmát,udělala to stejným způsobem jako kdysi Bella.Potom si prohlížela moje cdéčka.Několikrát se pro sebe usmála.Potom se na mě otočila.Když viděla,že ji pozoruji,začervenala se.Ještě víc jsem se usmál,miloval jsem když se červenala.



,,Máte moc pěkný dům," řekla,aby odvedla moji pozornost.Nepřestával jsem se usmívat.
,,Nic zajímavého," řekl jsem a posunul se na pohovce,abych ji udělal místo.Pak jsem jí pokynul,aby si sedla vedle mě.Nerozhodně se zadívala na pohovku,jako by ji mohla každou chvíli kousnout.
,,Co se děje?" zeptal jsem se zmatený.
,,Víš,jsem strašný nešika.Co když ti tu pohovku nějak poškodím?Pochybuji,že bych měla na opravu.Všechno to tady máte tak luxusní," řekla.Neodolal jsem a zasmál se.Avšak Alexin vážný pohled mě téměř hned umlčel.
,,Vím,že v tomhle zapadákově se ti může zdát,že jsou naše věci luxusní,ale věř mi,jsou luxusnější věci a my si na luxus nepotrpíme.Máme raději pohodlí," řekl jsem s úsměvem.Znovu jsem ji pokynul,abych si sedla.Stejně,ale váhala.Povzdychl jsem si.
,,Opravdu si o mě myslíš,že bych po tobě chtěl peníze,kdyby si mi zašpinila pohovku?" zeptal jsem se nevěřícně.Zavrtěla hlavou a pomalým krokem přešla k pohovce a sedla si.
,,Kdy se vrátí tvoji sourozenci?" vyhrkla najednou.Pokrčil jsem rameny a zadíval se na rádio,abych zjistil kolik je.
,,Ještě tak hodinu budou ve škole.Proč?" zeptal jsem se.Sklopila hlavu.
,,Jen tak.Stačí,že otravuji tvoje rodiče,nerada bych otravovala i tvoje sourozence," řekla.Zakroutil jsem hlavou,když vzhlédla.
,,Alice by tě ráda zase viděla.Dej si pozor,aby tě nečekaně nepozvala na nákupy," řekl jsem a uličnicky na ni mrkl. ,,A co se týče ostatních sourozenců,rádi tě poznají," řekl jsem.Zamračila se.
,,Proč?" zeptala se.Jak jsem jí to měl vysvětlit?No,víš Alexo mi se vlastně známe,kdysi jsme spolu chodili.Moje rodina tě měla moc ráda a moc se jim po tobě stýskalo,když jsem tě musel opustit?Tak takhle by to asi nešlo.
,,Stýkáš se semnou a s Alice a moje rodina poznává strašně ráda nové lidi," lhal jsem a nenáviděl se za to,ale bylo to nutný.Opět se jí zkrabatilo čelo,zřejmě mi tak trochu nevěřila.
,,Tak,o mí rodině jsme se už bavili.Řekni mi něco o své?" zeptal jsem se,abych se vyhnul dalším otázkám.
,,Co tvoje matka?" zeptal jsem se.Hned jsem,ale té otázky litoval.Alexa se zadívala na zem,vlasy ji spadly do obličeje,když jsem je rozhrnul,všimnul jsem si,že brečí.
,,Ach Alexo,řekl jsem něco?" zeptal jsem se zmateně.Mučilo mě,když jsem jí viděl,jak brečí,zvláště,když jsem to způsobil já.Zavrtěla hlavou a podívala se na mě.
,,Ty za nic nemůžeš," řekla,ale slzy ji dál stékali po obličeji.Měl jsem chuť ji políbit.Chtěl jsem ji líbat dokud by se jí netočila hlava a dokud by nezapomněla na všechno ostatní.Musel jsem se chytit pohovky,abych neudělal to po čem jsem toužil.
,,Tak co se stalo?" zeptal jsem se.Zaváhala,ale pak rychlým hlasem řekla:
,,Víš moje maminka zemřela asi před třemi lety," řekla a povzdychla si,jako by ji spadl obrovský kámen ze srdce.
,,To je mi líto," řekl jsem procítěně a setřel ji slzy z tváří.
,,Jak se to stalo?" zeptal jsem se potichu.Zavrtěla hlavou.
,,Nechci o tom mluvit.Pořád to bolí," řekla a opět sklopila hlavu.Přikývl jsem,i když to nemohla vidět.
,,Samozřejmě chápu," řekl jsem.Moc dobře jsem věděl jaké to je,když odejde milovaný člověk.
,,Chceš už domů?" zeptal jsem se,třeba by raději byla se svým otcem.Zavrtěla hlavou.
,,Ještě ne," řekla a opřela se zády o pohovku.Usmál jsem se.
,,Možná…ráda bych poznala tvoje sourozence," řekla a usmála se na mě.
,,Opravdu?" zeptal jsem se pochybovačně.
,,Samozřejmě," řekla a zasmála se,když viděla můj nevěřícný pohled.
,,Výborně,aspoň tě do toho nebudu muset nutit,protože už jsou tady," řekl jsem a obdařil ji zářivým úsměvem.Srdce se jí rozjelo na plný obrátky a vystrašeně se na mě podívala.
,,Už?" zeptala se sípavě,jako by se jí nedostávalo dechu.Chytil jsem ji za ruku.
,,Uklidni se Alexo.Moji sourozenci nekoušou." Teda,skoro,dodal jsem v duchu.Stoupl jsem si a nabídl ji ruku.Přijala ji,ani nezaváhala,to mě potěšilo.Cítil jsem jak mi křečovitě drží ruku,i když to ve srovnání s mojí silou nic neznamenalo.Stiskl jsem jí ruku a začal kreslit na hřbet ruky kroužky.Vzpomněl jsem si,že to Bellu uklidnilo.Vděčně se na mě usmála a já ji úsměv vrátil.Slyšel jsem jejich myšlenky dřív než vrazili do dveří.Alice jim zřejmě stačila říct,že tady bude Alexa a že by je ráda poznala.Emmettovi myšlenky byli nadšené,stejně jako u Alice.Jasperovi myšlenky byli plné strachu co by mohl udělat,kdyby se přestal ovládat a Rosalie byla naštvaná.Slyšel jsem jak bouchli dveře a jak se posadili do haly na pohovku.Čekali na nás.
,,Připravená?" zašeptal jsem jí do ucha,až se roztřásla.Zavrtěla hlavou.
,,V žádném případě,ale nechci aby sis myslel,že jsem srab," řekla.
,,Nemusíš mi nic dokazovat Alexo," řekl jsem ji.Přikývla.
,,Já vím.Opravdu chci tvoje sourozence poznat,ale trochu se bojím," řekla s pokrčenými rameny.Váhal jsem,srdce ji pořád zběsile tlouklo a já se bál,aby ji nevyskočilo z hrudi.
,,Tak půjdeme," řekla a usmála se.
,,Opravdu?" zeptal jsme se ještě jednou.Přikývla.Usmál jsem se na ni.Objal ji kolem pasu a zašeptal ji do ucha:
,,Neboj,budu pořád s tebou." Aniž by to tušila,nabídl jsem jí svoje srdce i svoji dávno ztracenou duši,znovu.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Ohodnoťte jako ve škole. :)

1 68.3% (41)
1,5 21.7% (13)
2 3.3% (2)
2,5 0% (0)
3 3.3% (2)
3,5 0% (0)
4 1.7% (1)
4,5 0% (0)
5 1.7% (1)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama