Narozeniny

1. dubna 2009 v 16:24 | Bella |  narozeniny
z pohledu Edwarda

Potom co jsem odvezl Alexu domů jsem se vrátil do školy a čekal na sourozence.První přišel Jasper,vedle něho Alice.
,Mám pro tebe překvapení,´ myslela si,když došli ruku v ruce ke mně.Samozřejmě už věděla,jak jsem se rozhodl a byla náležitě spokojená.Zaposlouchal jsem se do jejích myšlenek a spatřil její nejčerstvější vizi. Usmál jsem se,jak mi v hlavě naskočil plán.

***

z pohledu Alexy

Budík otravně přeskakoval na nočním stolku a já jsem ho hbitě vypnula.Zaslechla jsem přerušené chrápání a už jsem se bála,že se táta vzbudil.Naštěstí jsem mohla téměř okamžitě slyšet pravidelné oddechování a chrápání.Oddychla jsem si a po špičkách jsem se vydala do koupelny,která byla naproti mého pokoje.Pohled do zrcadla mě ujistil,že moje vlasy jsou naprosto nemožné.Včera jsem si je nestačila umýt a teď to nepřipadalo v úvahu.Jakýkoliv hlasitější zvuk by otce probral a já bych se odtud už nedostala.Byla ironie,že jsem se těšila do školy.Většina dětí to nenáviděla,ale pro mě znamenala škola ráj.Vysvobození.
Stáhnout si vlasy do culíku,taky nepřicházelo v úvahu a tak jsem je pouze přejela kartáčem.Vyčistila si zuby a stejně potichu jsem se vrátila do pokoje.Přišla jsem ke skříni a podívala se na kalendář,který byl hned vedle.V duchu jsem na sebe vychrlila proud nadávek.Slíbila jsem si,že se na kalendář nepodívám.Obrátila jsem se ke skříni a otevřela ji,abych se oblékla.Nebylo těžké se rozhodnout co si vzít na sebe.Měla jsem pouze dvě trika,které jsem pravidelně střídala.Dále dva páry kalhot,jedna mikina a jedny boty.To byl můj šatník a já za něj děkovala.Mohlo se v klidu stát,že by mi otec vzal i to a já bych pak do školy jela v pyžamu.Otřásla jsem se nad tou myšlenkou a rychle jsem na sebe hodila zelené triko a modré rifle.Slyšela jsem bolestné zasténání a ztuhla jsem.Otec vstával.Hmátla jsem po mikině a co nejrychleji vyběhla z domu,dřív než by mě odchytil.
Venku byla mlha a já jsem sotva viděla na krok.Byla jsem už skoro na silnici,když jsem překvapením ztuhla.
Na příjezdové cestě stálo nějaké auto.Nedokázala jsem poznat čí je to auto,viděla jsem jenom obrys.Srdce mi přerývaně tlouklo.Snad to není Larry a jeho parta!Nebylo by to poprvé co si na mě ráno počkali a nebylo to příjemné setkání,jak jinak.Periferním okem jsem zahlídla vedle sebe nějaký pohyb.
,,Ahoj," řekl sametový hlas hned vedle mě.Leknutím jsem nadskočila a zavrávorala jsem pár kroků dozadu.Což jsem neměla dělat,protože jsem zakopla.Dřív než jsem,ale spadla zachytili mě Edwardovi pevné paže.Opět.Můj ustaviční zachránce…
,,Bože Edwarde,tohle mi nedělej!Málem jsem z tebe měla srdeční kolaps," řekla jsem zadýchaně,jak ještě odezníval můj strach.
,,Promiň,nechtěl jsem tě vylekat," řekl pobaveně.Postavil mě na nohy a zadíval se mi do očí.Byla jsem z toho nesvá.
,,Proč si tady?" zeptala jsem se zmateně.Pousmál se.
,,Říkal jsem si,jestli nebudeš chtít svést,když teď nemáš auto," řekl s pokrčenými rameny.Zadívala jsem se na auto za ním a něco mi opožděně došlo.
,,A co tvoji sourozenci?"
,,Pojedou s Rosalie.Nemáme jenom jedno auto," řekl to s takovou samozřejmostí.Znovu jsem si uvědomila rozdíl mezi námi.On žije v jiném světě než já a přesto je teď tady,se mnou.Nerozuměla jsem tomu.Otřásla jsem se zimou.Doteď jsem si neuvědomovala jak je venku chladno.
,,Ty nemáš bundu?" zeptal se mě káravě Edward,jak si všiml že se klepu zimou.Jeho pronikavým očím zřejmě nic neuteklo.
,,Ehm,ne…zapomněla jsem ji ve škole," zalhala jsem.Jak jsem mu asi měla vysvětlit,že žádnou bundu nemám?Že na ni nemáme peníze.Pozvedl jedno dokonalé obočí a já chvíli přemýšlela jestli neprokoukl moji lež.Hned však nasadil nevzrušený výraz a stáhl si sako.Teď jsem měla dobrou možnost si ho prohlídnout.Na sobě měl bledé tričko bez rukávů,sako bylo kožené světle hnědé.Jakmile se z něho vysoukal podal mi ho.
,,Jenom si ho vem Alexo.Mě zima nebude a opravdu bych nerad kdybys zmrzla," řekl posměvačně Edward,když viděl,že váhám.
,,Díky," řekla jsem a vzala jsem si ho od něj.Natáhla jsem si ho na sebe,ale musela jsem vyhrnout rukávy,protože mi sako bylo trochu veliký.Bylo studené,překvapivě a nezvykle vonělo.Snažila jsem se tu nezvyklou vůni identifikovat,ale nedařilo se mi to.
,,Co?" zeptal se Edward,když viděl jak si ho zkoumavě prohlížím.
,,Používáš kolínskou?" vyhrkla jsem dřív než jsem si to stačila rozmyslet.
,,Ne," řekl zase pobavený a mě se zdálo,že mi zase něco uniká.
,,Tak chceš svézt?" zeptal se mě znovu.V duchu jsem se povzdechla.Doufala jsem,že jsem to zamluvili.
,,Tak dobře," řekla jsem po chvíli.Zářivě se na mě usmál a mě nějakou chvíli trvalo než jsem zklidnila rozbouřené hormony.V autě bylo krásně teplo.Slyšela jsem jak z radia vychází tichá hudba a mě připadala známá.
,,Znáš tu hudbu?" zeptal se mě.
,,Hm,měla bych?" zeptala jsem se zmateně.Zasmál se.Hlasitě na celý auto a se mnou se při tom zvuku zatočil svět.
,,Debussy,Měsíční svit.To už ti něco říká?"zeptal se mě a pořád na mě upíral pronikavý pohled.
,,Já nevím," přiznala jsem ,,mám takový zvláštní pocit,jako bych ji znala,ale přesto jsem si jistá,že jsem ji v životě neslyšela."
,,Hm…zajímavé," řekl zamyšleně.Teď jsme už stáli na parkovišti.Byli jsme tu překvapivě rychle,ani jsem nepostřehla,že jsme se rozjeli a už stojíme na parkovišti.Zvláštní,hodně zvláštní.
,,Něco pro tebe mám," řekl a v očích mu vesele jiskřilo.
,,Pro mě?" zeptala jsem se nechápavě.
,,Samozřejmě,pro koho jiného," řekl a zasmál se:,,znáš ještě někoho kdo má dneska narozeniny?" Zalapala jsem po vzduchu a srdce se mi rozjelo na plný obrátky.
,,Jak to víš?" zeptala jsem se bez dechu.
,,Mám dobrý zdroj," řekl.Usmíval se přitom a hodnotil moji reakci.Podal mi malou saténovou krabičku.Nevěřícně jsem se na ni dívala.Už to bylo pár let co jsem dostala nějaký dárek k narozeninám.Většinou to byla zásluha mé maminky,ale potom co…ne nemohla jsem si dovolit na to myslet,ještě bych se rozbrečela a to jsem nechtěla.Ne teď,možná až budu sama u sebe v pokoji,potom bych si možná mohla dovolit poddat se svojí depresi.Hlavní bylo,že od té doby jsem své narozeniny úspěšně ignorovala.Ruce se mi třásli,když jsem vzala do ruky malou krabičku.Edward se na mě zvláštně díval,zřejmě nechápal moji reakci.
,,No tak otevři ji," povzbuzoval mě Edward.Podívala jsem se na něj rozpolcená svými pocity a pomalu jsem krabičku otevřela.V další sekundě se mi málem podlomili kolena.
V krabičce ležel jiskřivý křišťál ve tvaru srdce.Byl vybroušen do milionu plošek,což mělo za následek,že jiskřil.Byl naprosto úchvatný.Jeho kráse se dala téměř srovnávat s krásou Edwarda.Nikdy jsem nedostala tak pěkný dárek.Uvědomila jsem si,že to muselo stát hodně peněz.S bušícím srdcem jsem krabičku zavřela.
,,Nelíbí se ti?" zeptal se smutně Edward.
,,Ne,je nádherný.V životě jsem nic krásnějšího nedostala,ale nemůžu si ho vzít," řekla jsem přiškrceným hlasem.
,,Proč?" zeptal se zmatený Edward,ale viditelně spokojenější.
,,Určitě to stálo hodně peněz," řekla jsem.Edward se úlevně zasmál.
,,Musím se přiznat,že jsem neutratil ani korunu.Zjistil jsem teprve včera,že máš narozeniny,takže nebylo moc času něco koupit," odmlčel se a podíval se mi do očí ,,Je to mé matky.Myslím mé pravé matky.Víš,že jsem adoptovaný,že ano?" Přikývla jsem.Ve škole se o jeho rodině hodně mluví a i ke mně se něco doneslo.To,že rodiče Edwarda nemůžou mít děti,a proto si nějaké adoptovali se vědělo po celé škole.Dobré na tom bylo,že to uklidnilo ředitelku,která zjistila,že spolu Cullenovic děti chodí.Byl to pro ni takový šok,že s radostí přijala fakt,že má každý z nich jinou biologickou matku.
,,Já se na svoji matku moc nepamatuju.Esme s Carlislem jsou moji rodiče dlouho…"
,,A ty je máš moc rád,že ano," bylo to spíše konstatování než otázka.Přikývl.
,,Nenašla bys hodnější lidi," řekl.Přikývla jsem.Z jeho slov vycházelo tolik upřímnosti,že jsem nepochybovala.
,,To srdce je jedna z tretek,které jsem zdědil po rodičích.Není to nic moc,ale vidím v tom jistou podobnost mezi ním a mým srdcem," řekl a záhadně se usmíval.
,,Nerozumím," řekla jsem zmatená.Zakroutil hlavou.
,,To je jedno." Zadívala jsem se znovu na saténovou krabičku a strašně jsem zatoužila si ji nechat,ale přesto jsem nemohla.Podala jsem mu ji.
,,Stejně ten dárek nemůžu přijmout." Zamračil se.
,,Proč?"
,,To bys nepochopil," řekla jsem se temně.
,,Zkus to," řekl a znovu mě hypnotizoval svýma očima.Už jsem se nadechovala,že mu popravdě odpovím,když jsem si uvědomila,že to není možný.Nemohla jsem si to dovolit.Pravda byla luxus,který jsem si nemohla dovolit.Zakroutila jsem hlavou.
,,Nemůžu," zašeptala jsem.,,Prosím vem si to," řekla jsme prosebným hlasem.
,,Ne," stál si Edward na svým,,Strč si to třeba do šuplíku,ale jenom si ho nech," teď měl prosebný hlas zase Edward.Nedokázala jsem mu říct ne,když tak hezky prosil a upíral na mě svoje zlaté oči.Bylo nefér,že se mnou takhle manipuluje.S povzdechnutím jsem si krabičku strčila do kapsy.Budu to muset doma někam schovat,otec na to nesmí nikdy přijít.
,,Děkuju," řekl ,,Ani nevíš co to pro mě znamená." Usmála jsem se.
,,To já bych měla děkovat." Zakroutil nevěřícně hlavou a vystoupil.Následovala jsem ho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jaký pár se Vám nejvíc líbí?

Edward a Bella 63.6% (384)
Jasper a Alice 22% (133)
Emmett a Rosalie 5.5% (33)
Carlisle a Esme 5.1% (31)
Jacob a Bella 3.8% (23)

Komentáře

1 dzulina dzulina | Web | 2. dubna 2009 v 16:34 | Reagovat

kraaaaaaaaaaaaaaaaaasne

2 Lucius Lucius | E-mail | Web | 4. dubna 2009 v 3:44 | Reagovat

Ahoj, máš moc pěknou povídku. Už se těším na pokračování. Jinak,

chtěla bych vás pozvat na můj teprve rozjížděnej blog. Začala jsem psát svojí povídku, docela by mě zajímal váš názor. Děkuju

3 _maja_ _maja_ | Web | 12. dubna 2009 v 17:56 | Reagovat

hezu blogísek...jukni ke mě=)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama