Nakupování

14. dubna 2009 v 22:07 | Bella |  nakupovani
z pohledu Alexy

Na parkovišti ještě nestálo téměř žádné auto.Proto jsme se s Edwardem rozhodli,že zůstaneme ještě chvíli u auta.Po celou dobu se Edward vyptával na můj život.Zajímalo ho všechno.Většinou se ptal na tak nezajímavý otázky,že mi to někdy připadalo tak trapný.Ale on se na mě pořád zvědavě a trochu zamračeně díval,že prostě nešlo mu neodpovědět.Stejně mi to však připadalo divný.Když se mě ptal na moji oblíbenou barvu a já bez přemýšlení plácla hnědá nebo když se mě ptal na moji oblíbenou knihu a já řekla Na Větrné hůrce,nebyl nijak překvapený.Spíš jako by si jenom něco ověřoval.Namluvila jsem toho,jako už hodně dlouho ne.Čím víc jsem mluvila tím víc jsem byla uvolněnější a za chvíli jsem se vedle něho nepřipadala tak tuctová,bezvýznamná a ošklivá.


Všimla jsem si,že se ostatní děti začínají sjíždět.Po chvíli jsem viděla jak zatáčku prořízl červený kabriolet.Otevřela jsem pusu údivem nad takovou krásou.Člověk,kterému patřilo takové auto musel být hodně odvážný,že s ním přijede sem,kde je nejlepší auto stará Toyota.
,,Okázalé,že," konstatoval Edward.Zaklapla jsem pusu,protože jsem si uvědomila,že neslušně zírám.
,,To je tvé sestry?" zeptala jsem se překvapeně,jak mi to došlo.Přikývl.
,,Když má takovéhle auto,proč jezdí s tebou?" zeptala jsem se zmateně.
,,Jak říkám,je to okázalé.S takovýmhle autem moc mezi ostatní nezapadneme,nemyslíš?!" řekl temně Edward.Přikývla jsem.Připadala jsem si důležitě,když jsem si uvědomila,že změnil svoje zvyky a svoje zásady jenom kvůli tomu,aby mohl být se mnou.Vyvolalo to ve mně nefalšovaný pocit radosti.
Po chvíli z auta opravdu vyskočila jeho blonďatá úchvatná sestra a hned po ní zbytek jeho rodiny.Sledovala jsem jejich krásu a eleganci.Připadalo mi,až nemožné že by to byli lidi.Všimla jsem si,že se druhá z jeho sester na nás otočila a usmála.Otočila se zpátky k rodině,políbila blonďatého anděla a hned na to se vydala k nám.Nepřirozeně jsem se narovnala,když mi po nějaké době docvaklo,že opravdu jde k nám.Dívala jsem na její ladnou chůzi.Skoro to vypadalo,jako by tančila.Tímto způsobem došla až k nám.
,,Ahoj Edwarde," řekla zpěvavě,ale nespouštěla při tom oči ze mě.Nervózně jsem se ošila.
,,Alice," odpověděl.
,,Nepředstavíš nás?" zeptala se a začala se usmívat.Její úsměv byl téměř stejně krásný jako ten Edwardův.
,,Alexo tohle je moje setra Alice.Alice tohle je Alexa," řekl stručně.
,,Ráda tě poznávám," řekla a pořád se na mě usmívala.Nechápala jsem co je tu k smíchu.
,,Já tebe taky," řekla jsem trochu nejistě.
,,Tak mě napadlo,když máš ty narozeniny," řekla teď už trochu nejistěji.Podívala jsem se nasupeně na Edwarda.
,,Ví to celá tvoje rodina?" zeptala jsem se trochu tvrději než jsem chtěla.Pokrčil omluvně rameny.
,,V rodině nemáme tajemství,není to ani možné," řekl opět tajemný.Zavrtěla jsme nesouhlasně hlavou a otočila se zpátky k Alice.
,,Tak mě napadlo,že bychom spolu zajeli do Portlandu nebo do jiného většího města.Nakupovat,víš!" řekla a oči jí svítili jako dva drahokamy.
,,Ráda bych,ale nemůžu,"řekla jsem zklamaně. ,Samozřejmě,že nemůžu.Z čeho bych to asi zaplatila´myslela jsem si skepticky a zároveň naštvaně.Alice se usmála jako by takovou odpověď čekala.
,,Jelikož máš na starosti,tak budu platit já.Dárek ode mě," řekla.Vykulila jsem oči.
,,Já…" byla jsem zmatená. Vždyť mě ani nezná a bude mi kupovat oblečení k narozeninám?
,,No tak prosím,není to vůbec blbí," řekla.Chystala jsem se odpovědět.
,,Ne,otec se to nedozví," Zase jsem otevřela pusu k odpovědi.
,,Ne Alexo ani mé rodině to nevadí." Tak a byla jsem na větvi.Totálně jsem nevěděla,jak se to stalo.Alice odpověděla na každou moji otázku dřív než jsem ji vyslovila.Jako by předem věděla co ji odpovím.Všimla jsem si jak na ni Edward hodil rozzuřený pohled,ale Alice ho okázale ignorovala.
,,Prosím?" upřela na mě svůj úžasný pohled a já jsem na chvíli byla ztracena v jejích medových očích.
,,Tak dobře," řekla jsem jako náměsíčná.
,,Skvělý!" zavýskla a vrhla se mi kolem krku.Rychle mě objala a pak pustila.Zavrávorala jsem dozadu a nebýt Edwarda,který mě zachytil,zase,spadla bych.
,,Jsem ráda,že si zpátky," řekla,políbila mě na tvář a odkráčela.Já jsem na ni jenom nechápavě koukala.

Potom co od nás odešla Alice jsem přemýšlela s čím jsem to souhlasila.Otočila jsem se na Edwarda a viděla,že mě upřeně sleduje.Vypadal frustrovaně,jako by se o něco snažil a nevycházelo mu to.Jakmile spatřil,že se na něj dívám,uvolnil se.
,,Jestli nechceš jet,nemusíš.Alice to už nějak vysvětlím," řekl.Zavrtěla jsem hlavou,že mi to nevadí.Už dlouho jsem nikde nebyla a jeho sestra ve mně vzbuzovala něco známého a hezkého.Měla jsem chuť ji poznat.
,,Jenom mě vrtá hlavou,proč chtěla jet zrovna nakupovat.Mohla mě pozvat třeba do kina," řekla jsem a dívala se za jeho rameno jak jsem přemýšlela.Edwardův dokonalý úsměv mě vrátil zpátky do reality.
,,Alice miluje nakupování.Je jím přímo posedlá," odpověděl.Opět jsem zavrtěla hlavou.
,,V tom bude něco víc," řekla jsem a zadívala se mu do očí.Což jsem dělat neměla,jelikož se moje myšlenky rozlétly všemi směry a mě chvíli trvalo než jsem je poskládala dohromady.Edward si mě zkoumavě prohlížel a když viděl,že nehodlám ustoupit,poraženě si povzdechl.
,,Alice si všimla,že chodíš pořád ve stejných šatech a trochu ji to znepokojilo," řekl a zkoumal moji reakci.Nedokázala jsem svůj šok skrýt a samozřejmě jsem se začervenala.Takže si i on musel všimnout,jak jednoduše se oblékám.Jistě si o mě musel myslet,že jsem nějaký buran,který nemá ani na oblečení.Fakt,že mě pozoruje i jeho sestra mě vyvedl z míry.Pokud mě pozoroval Edward a i jedna z jeho sester,jaká je možnost,že si mě ostatní z rodiny nevšímají?Myslí si i oni o mě,že patřím do spodiny,na kterou se sluší jenom šlapat a plivat po ní?Doufala jsem,že ne.Přistihla jsem se,že mě hodně zajímá co si o mě myslí jeho rodina.Ale proč mě to tak usilovně zajímá?Vždyť jsem se s nikým,kromě Edward a Alice,nesetkala.Měli by mi být lhostejný a přesto nejsou.
V tom zazvonil zvonek a já si uvědomila,že jsem měla být už na hodině.Přesto jsem se v klidu otočila a pomalým tempem se vydala na hodinu,zamyšlená a čím dál tím víc zmatenější.

***

Nikdy v životě jsem nevěřila,že je možný nakupovat stylem jakým nakupovala Alice.Vrhala se na oblečení jako by to byli její trofeje a jako kdyby se bála,že je někdo najde dřív a ukradne pro sebe.Nevšímala si mých rozpaků,buď to si jich vůbec nevšimla nebo je prostě přehlížela.Byla jsem celá ztuhlá nervozitou.Nevěděla jsem jak se mám k Alice chovat.Ona se naproti tomu zdála uvolněná.Chovala se ke mně přirozeně,jako ke své druhé sestře,jako by mě znala celé roky a ne jenom pár hodin.Celé to bylo divné.
Já jsem však neměla moc času nad tím přemýšlet.Sotva jsem vešly do prvního krámu,už se Alice zahrabala do prvních věcí,které našla.V další vteřině mě táhla ke kabince a strkala mi do rukou nějaké věci,abych si je vyzkoušela.Moje nervozita začala opadat a já se s Alice začínala cítit dobře.Připadalo mi,jako kdybychom se opravdu znaly strašně dlouhou dobu.
Tímhle tempem jsme prolezly všechny značkové krámy v okolí.Alice si nevšímala mých protestů,když jsem říkala,že je to všechno moc drahé a že mi to nemůže dát.Vrtěla nesouhlasně hlavou a nevšímala si mě.Místo toho mě zase dostrkala do kabinky a do náruče mi strčila hromadu šatů na vyzkoušení.
,,Alice tohle mi nemůžeš koupit!" sténala jsem,když jsem spatřila cedulku s cenou.Byli jsme opět v jednom z těch dražších krámů a Alice mě opět dokopala ke kabince.Donutila mě,abych si na sebe oblékla světlé modré šaty.Měli krátké rukávy,polovina zad byla odhalená.Šaty mi byli po kolena a dole se řasily do volánků.Musela jsem uznat,že mi to sluší,ale ta cena!
,,Hloupost!" odsekla Alice. ,,Sluší ti.Edwardovi se budou líbit," řekla a já se začervenala,když jsem si vzpomněla na jejího andělského bratra.Zdálo se jako by si mých rozpaků všimla a usmála se nad nimi.
,,Copak se mu nechceš líbit?" řekla a spiklenecky na mě mrkla.Poraženecky jsem si povzdechla.Opravdu jsem se mu chtěla líbit,ale na druhou stranu jsou to i jeho peníze.S vítězným úsměvem mě strčila zase do kabinky,abych se zpátky převlíkla.
Ani jsem si neuvědomila jak den pokročila,ale to už se stmívalo.Přesto nevypadalo,že by měla Alice v plánu naši malou nakupovací výpravu ukončit.Záviděla jsem Alice její schopnost naplno užívat života.To já bych nikdy nesvedla.Hlavně jsem jí,ale záviděla její energii a živelnost.Nevypadala,že by byla unavená a to jsme proběhli snad celý Portland.Já jsem naopak mlela z posledního.Necítila jsem skoro nohy,ale nestěžovala jsem si.Nechtěla jsem,aby si o mě myslela,že nic nevydržím.Přesto si všimla,že začínám plést nohama a že jsem už několikrát málem spadla.Nesouhlasně pozvedla obočí a pak si povzdechla.Všimla jsem,že si pro sebe něco mumlá.Bylo to,ale tak potichu,že jsem zaznamenala jenom:,,…a nic neřekne…" Sedli jsme si v jednom parčíku,abych si odpočinula.Tašky byli vyskládané pod lavičkou.Žasla jsem kolik jsme toho nakoupily a že všechno je pro mě.Přemýšlela jsem jestli se mi to vůbec vejde do skříně.Mezitím jsem viděla jak Alice vytáhla něco malého z kapsy.Něco s tím prováděla a pak si to přidržela u ucha.Byl to mobil,jak jsem si uvědomila.Začala s někým mluvit,ale bylo to zase tak rychlí,že jsem nic nepostřehla.V duchu jsem nevěřícně kroutila hlavou,jak někdo může tak rychle mluvit.Po chvíli mobil zaklapla.
,,S kým jsi mluvila?" zeptala jsem se.
,,S Edwardem…aby nás vyzvednul," odpověděla.Po chvíli jsme se zvedly a Alice mě dovedla k hlavní silnici.Položila tašky na zem a čekala.Všimla jsem si,že opodál je autobusová zastávka.Začínala být tma.Lampy už svítily a já se začala klepat zimou.Alice vedle mě se po mě podívala,ale nic neřekla.Po pěti minutách jsem spatřila známý auto a mě se rozbušilo srdce šíleným tempem.Alice se na mě zase podívala,ale teď se usmívala.Začervenala jsem se,jako kdyby mohla slyšet moje srdce.Edward ladně vystoupil z auty.Taky se usmíval.
,,Ahoj," odpověděl.
,,Ahoj," odpověděli jsme.Edward nám vzal tašky a zamířil s nimi ke kufru.Já s Alice jsme zatím nastoupily.Chtěla jsem si sednout do zadu,ale Alice mě syknutím a rukou odehnala do předu.Sedla jsem si tedy na sedadlo spolujezdce.Překvapeně jsem vzdychla,když se mi dostalo teplo na pokožku.Dřív než bych čekala byl Edward zpátky.Nasedl a rozjel se pryč.
,,Tak jak jste se měly?" zeptal se,ale díval se přitom na mě.Všimla jsem si,že má zářivé oči.Světlejší než ráno.Zavrtěla jsem v duchu hlavou.Nemožné,začínám vidět věci,které neexistují.Když Alice neodpovídala,řekla jsem:
,,Skvěle." Usmál se.Vypadalo to,že řízení ani nevěnuje pozornost.Teprve teď se ujala slova Alice.
,,Úžasně jsme se pobavily.Rozhodně si to musíme zopakovat!" řekla rozhodně a já se usmála nad představou,že bychom jely nakupovat hned zítra.Po zbytek jízdy Alice živě vyprávěla,kde všude jsme byly.Edward se zdál,že ji nevěnuje pozornost.Jenom se díval pořád na mě.Vyvádělo mě to z rovnováhy a tak jsem se raději dívala na silnici.Fyzicky i psychicky unavená,za zvuku sametového hlasu Alice a s příjemným pocitem u srdce jsem nechtěně upadla do hlubokého spánku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Anketa

Líbí se Vám moje povídka?A mám pokračovat?

Ano je super!Rozhodně pokračuj! 89.4% (178)
Ujde. 6.5% (13)
Ne je hrozná,raději toho nech než se víc ztrapníš! 4% (8)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama