z pohledu Alexy
Teprve,když jsme seděli v jeho autě a vyjížděli z příjezdové cesty se uvolnil.
,,Co se stalo?" zeptala jsem se.Zavrtěl hlavou.
,,Ale nic.Opravdu."
,,Proč mi lžeš?" zeptala jsem se rozmrzele.
,,Ty mi taky neříkáš pravdu,"odpověděl protiútokem.Odvrátila jsem od něj tvář hanbou.
,,Promiň,to nebylo fér," řekl omluvným hlasem.
,,Vždyť máš,ale pravdu,tak za co se omlouvat," řekla jsem s očima upřenýma na kolena.Slyšela jsme jak si povzdechl.Zbytek cesty už nepromluvil.Když jsme dojeli k mému domu,pořád jsem se dívala na kolena.