Rodinná porada

19. února 2009 v 9:32 | Bella |  porada
z pohledu Edwarda

Domů jsem přijel celý otřesený a vyděšený.Nic jsem nechápal,ničemu jsem nerozuměl.Jak je možný,že je tady.Bella přece zemřela.Ale vím to jistě?Bože a co by se asi tak mohlo stát?Upírka nebyla,cítil jsem její krev.Takže zbývá jediná možnost.Není to Bella.Má i jiné jméno.Ano,ale má stejnou podobu jako ona.Stejné čokoládové oči,stejně bledá pokožka.Sakra tak co se tady děje?
Něčí ruka mi dopadla na rameno a já leknutím nadskočil a otočil se.Za mnou stála Alice.Byl jsem tak zamyšlený,že jsem nepostřehl,že už nejmíň deset minut přecházím po pokoji sem a tam.Všiml jsem si,že do pokoje přichází i Esme.



,,Děje se něco Edwarde?" zeptala se mě.Neodpověděl jsem jí a místo toho jsem se zadíval na Alice.Vypadala stejně otřeseně.Zdálo se mi,že byla i bledší než obvykle.Už o ní ví.
,,Můžeš mi to nějak racionálně vysvětlit?" zeptal jsem se jí s nadějí v hlase.Zakroutila bezmocně hlavou.
,,Jsem stejně zmatená jako ty," řekla.
,,Tak řekne mi někdo co se děje?" zeptala se pobouřeně Esme.Ruce měla v bok v obličeji se mračila.Zakroutil jsem nechápavě hlavou.
,,Sami nevíme co se tady děje," odpověděl jsem jí.
,,Myslím,že bychom měli počkat na ostatní," řekla Alice.Přikývl jsem,tak to bude nejlepší.
Sedl jsem si na pohovku.Alice šla najít ostatní,Esme volala Carlisleovi do práce.Do půl hodinky všichni seděli v obývacím pokoji a starostlivě se na mě koukali.Přemýšlel jsem,jak nejlépe jim to podat.Rozhodně to pro ně bude šok.
,,No tak Edwarde!Nenapínej nás!Co se děje?" zeptal se Emmett a nervózně se ošíval na křesle.Rosalie mu položila ruku na paži,aby ho uklidnila.Emmett po ní hodil zamračený pohled,ale přece jenom se uklidnil.Pocítil jsem bodnutí závisti.Před Bellou jsem sourozencům nikdy nezáviděl.Každý z nich měl spřízněnou duši,o kterou se mohl opřít.Já jsem si myslel,že k životu nikoho nepotřebuju a tak jsem nikdy závist nepocítil.Když jsem však poznal Bellu a zamiloval se do ní,poznal jsem jak hluboce jsem se mýlil.Poznal jsem jaký to je pocit někoho milovat a být někým milován.Teď mi to scházelo a vždycky,když jsem viděl zamilované pohledy svých sourozenců,pocítil jsem závist.Cítil jsem se strašně špatně,když jsem zjistil že jim závidím.Byl jsem příšerně sobecký tvor.
,,Edwarde?" vytrhl mě z černých myšlenek Jasperův hlas.Jaspera jsem litoval skoro stejně jako sebe,protože on jediný věděl jak se cítím.Cítil to jako by se to dělo jemu a mě bylo líto,že ho takhle terorizuju svými pocity.On si však nestěžoval.Obviňoval se,že je to jeho chyba.Kdyby se uměl ovládat,nestalo by se to,ale já jsem věděl,že to nebyla jeho chyba.To já jsem přivedl do domu upírů člověka.To já jsem se zamiloval do lidské dívky.
,,Omlouvám se.Je tady něco co bych vám měl říct,ale nevím jak zareagujete," řekl jsem opatrně.Všichni na mě viseli očima,měl jsem jejich plnou pozornost.A tak jsem jim všechno řekl.Od nudné hodiny s učitelem,až k setkání s dívkou,která více než připomínala Bellu.
,,Edwarde jsi si jistý?" zeptal se mě pochybovačně Carlisle.
,Je to tady.Všichni jsme se báli,že mu z té samoty a z toho smutku přeskočí.Byla jen otázkou času než začne vidět Bellu v každé druhé holce´ myslela si skepticky Rosalie.Nevěřícně jsem se na ní podíval a zavrčel jsem na ní.
,,Myslíš si,že jsem cvok?" zeptal jsem se jí a zcvakl jsem zuby.
,,Rosalie,Edward není cvok.Viděla jsem ji i ve své vizi," řekla Alice,aby mě podpořila.Všichni se na ni překvapeně podívali,asi si opravdu mysleli,že se mi to jenom zdálo.
,,Takže…Bella je tady ve škole,živá a zdravá?" zeptal se pomalu Emmett.
,,Já nevím!" rozhodil jsem zoufale rukama ,,vypadala jako ona,ale představila se mi jako Alexa."
,,Není možný,aby byla upír?" zeptala se opatrně Esme,zřejmě se bála mé reakce.Zavrtěl jsem hlavou.
,,Cítil jsem její krev i její vůni.Byla úplně stejně šíleně sladká jako jsem si ji pamatoval," řekl jsem.
,,Tak to je divný," konstatoval Emmett.Všichni se odmlčeli a ponořili do svých myšlenek.Odclonil jsem jejich myšlenky,nechtěl jsem lézt do jejich soukromí víc než bylo nutné.
,,Myslím,že teď nic nevymyslíme.Pokusím na to přijít.Podívám se do naší knihovny,nebo cokoliv jiného.Musí existovat logické vysvětlení," řekl Carlisle.Poděkoval jsem mu,že se bude snažit.
,,To je samozřejmost.Jenom mě zajímá,co s tím teď budeš dělat.Jak se zachováš?" zeptal se.Téhle otázky jsem se bál.Sám jsem ještě nebyl rozhodnutý,jak se zachovat,co udělat.
,,Nevím.Budu improvizovat.Zeptám se jí jestli jí něco ti kluci neudělali a pak se budu držet dál," odpověděl jsem.Carlisle se na mě zvláštně podíval,ale myšlenky jsem se mu neodvážil přečíst.Potom se všichni rozešli.Hodlal jsem jít do svého pokoje,když mi cestu zastoupila Rose.Na první pohled bylo jasné,že se jí něco nelíbí.
,,Opravdu si myslíš,že vydržíš držet se od ní dál?Stejně jako ses dokázal držet od Belly?" řekla její jméno s takovou nenávistí,až jsem sebou trhl,jako by mě uhodila.Ale ona pokračovala:
,,Stejně to dopadne,tak že kvůli té holce budeme muset zase odjet," řekla nahněvaně.
,,Do toho ti nic není Rose.I kdyby se to stalo znovu,tobě do toho nic není," sykl jsem jí v odpověď.
,,Ale ano,je bratříčku.Jedná se taky o mojí rodinu," odpověděla.Naštvaně jsme se měřili.
,,Nehodlám se s tebou o tom bavit Rosalie.Ne teď," řekl jsem a obešel ji.Její myšlenky,ve kterých mi nadávala do idiotů,mě vyprovázeli až nahoru do mého pokoje.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama