1. kapitola - Zoufalství

10. července 2008 v 17:51 | Bella |  Zoufalství
z pohledu Edwarda
Spánek.Jak mi teď chyběl.Taková banalita.Nikdy bych nevěřil,že mi bude nejvíc z lidského světa chybět spánek.Ale spánek by pro mě mohl být osvobozující.Jenom zavřít oči a nechat se unášet ve víru snění.Spát a nevnímat nic kolem sebe.Potom bych se dostal do říše snů.A to je ta temnější část mého přání.Věděl jsem,že kdybych mohl snít,snil bych o jediném andělu.O mém slunci,které jsem musel opustit.Jenom ona byla důležitější než já.Chtěl jsem,aby měla šanci na normální život.Na šťastný život bez nebezpečí,do kterého ji moje přítomnost brala.Neustále jsem riskoval její život.Byl jsem tak sobecký.Musel jsem něco udělat,a zdálo se,že odejít je to jediné co je správné.Jenom ona mohla být důležitější než to co jsem chtěl já sám…co jsem potřeboval.Chci a potřebuju být s ní,ale vím,že už je pozdě.Bella dožila svůj lidský život.A já doufal,že byl šťastný.Šťastnější než kdyby byla se mnou.Já ji nemohl dát to co si zasloužila.Život na slunci,normální život,děti…Doufal jsem,že si našla někoho kdo ji miloval minimálně tak,jako já miloval ji.

Věděl jsem,že bez ní nebudu už nikdy úplný.Už dávno mi netluče srdce,ale tak jak jsem se cítil teď.To bylo jiné…jako kdyby moje srdce bylo pryč,jako bych tam měl díru,která se zvětšovala každým rokem mé ubohé existence.Moje srdce bylo definitivně ztracené.
Každý den mě pronásledoval,ten nejhorší den v mém životě.Myslel jsem,že odejít od ní bude ta nejtěžší věc v mém životě.Což také byla,ale myslel jsem,že mě nebude chtít pustit…že budu muset hodiny lhát,abych ji aspoň trochu přesvědčil.Ale bylo to překvapivě snadné.Poznal jsem na jejích očích,že mi upřímně uvěřila,že už ji nechci.Taková hloupost!Jako bych já dokázal bez ní existovat!
Potom co jsem ji opustil jsem byl k ničemu.Nedokázal jsem být se svojí rodinou,musel jsem přiznat,že jsem byl slaboch.Vlastně jsem se stočil do klubíčka a poddal jsem se svému zoufalství.Několik let jsem tedy žil sám.Schovával jsem se v zaprášených a dávno opuštěných domech a téměř jsem nevycházel ven.Už několikrát mě napadlo,že skončím svůj život.Bez ní,nedokázal jsem ani vyslovit její jméno,jsem stejně neexistoval.Nežil jsem,jen přežíval,ještě k tomu mizerně.Už jsem byl rozhodnutý.Věděl jsem i jak to provést.Pojedu k Volturiovým a požádám je o smrt.Když mě nevyslyší,udělám něco čím je vyprovokuji a oni už nebudou mít na výběr.Než jsem však stačil cokoliv udělat,našla mě Alice.Z jejích myšlenek jsem vyčetl,že se o mě bojí a že ví co hodlám udělat.Přemluvila mě,abych to nedělal.Ukázala mi co by moje smrt udělala s rodinou,a tak mi to vymluvila.Ale vrátit se s ní domů jsem nedokázal.Ještě ne.
Dokázal jsem se utápět v sebelítosti dost dlouho.Když však vypadalo,že mě ta temnota pohltí a já udělám něco nerozvážného,rozhodl jsem se pro změnu.Bylo načase vrátit se domů.Všichni mě vítali s otevřenou náručí,což jsem si nezasloužil.Ale přesto nic nebylo,tak jako dřív.Musel jsem na ni pořád myslet a rodina mě nedokázala zaměstnat,tak jak jsem doufal.Nějaký čas to tedy bylo utrpení.Moje rodina věděla,že je to zlé a snažila se mi pomoct,ale moc to nezabíralo.Vždycky,když se jejich myšlenky stočily k ní,nakrčil jsem se jako kdyby mě někdo uhodil.Všichni záhy poznali,že je toto téma zakázané.A od té doby o ní nikdo nemluvil,přesto jsem cítil,že téměř všem chybí.Jediná Rosalie se nad tím nijak nezdržovala a za celou dobu na ni ani nepomyslela.Ze začátku mě bombardovala myšlenkami v tom smyslu,že mi to říkala a že to jednou muselo přijít.Když však viděla jak zle na tom jsem,tak toho nechala.Nechápala proč tak vyvádím,vždyť to byl jen člověk!Ale Rosalie nechápala hloubku našeho vztahu.
A tak náš život zaběhl do stereotypu.Téměř stejného jako byl před ní.Přijeli jsme do nějakého města,tam chvíli žili a pak se zase odstěhovali.A tak plynuly dny,týdny,měsíce i roky.A už to bylo téměř sto let od doby,kdy jsem ji opustil.A tak jsem se dostal až sem.Do státu Oregon.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Nessa Nessa | E-mail | Web | 6. srpna 2008 v 17:11 | Reagovat

ahoj!! tvoje povídka mě moc zajímá!! první kapitola se mi moc líbí a taky jsem velý fanda do Stmívání, Nového měsíce a Zatmění! A prosím: hejbni si s těma kapitolama ;o)

2 Nicol97 Nicol97 | 19. listopadu 2010 v 14:05 | Reagovat

Ahoj, je to nádherná povídka, už se těším až si přečtu ty ostatní. :D

3 Amy Amy | 26. března 2011 v 14:49 | Reagovat

Je to pěkná povídka, ale zkus se naučit správně používat interpunkční znaménka. :) Bude se to lépe číst.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama